Archív rubrik: Zajímavosti
Dlouhodobý test SMC Jumbo 720 – první dojmy
Expediční Jumbo 720R má najeto prvních 2000 km v terénu a má za sebou první zahraniční expedici. Jelikož se množí dotazy na naše zkušenosti se strojem, tak jsme se rozhodli připravit krátkou recenzi o prvních dojmech. Asi si říkáte co nového to přinese, když recenzí je plný internet i jiná média a já vám odpovím, že většina recenzí vychází z několika hodinové projížďky na pár kilometrech či trati zatímco my jsme stroj vzali do extrémů a najíždíme s ním tisíce kilometrů v režimu, který rozhodně nelze nazvat rekreačním.
Do expedičního programu jsme dostali nový zcela sériový stroj, který jsme nijak neupravovali. Prvních pár zajížděcích kilometrů proběhlo na asfaltu a pak už následoval víceméně jen a pouze terén. V průběhu prvních 2000 km stroj absolvoval jednu servisní prohlídku, v rámci které došlo k výměně olejů a kontrole stroje. Nyní už první dojmy z dlouhodobého testu:
Řízení
Řízení čtyřkolky je kapitola sama pro sebe. Hned od prvních okamžiků mně stroj překvapil vynikající ovladatelností a tak jak si jezdec na stroj zvyká je tento dojem jen více umocněn. Na kamenitých Rumunských cestách nebo při jízdě vymletými koryty potoků jde řízení zcela perfektně a i ve sjezdech, kde je váha stoje i jezdce z většiny na přední nápravě lze čtyřkolku perfektně ovládat a dá se říci, že posilovač zde vůbec není třeba. Čtyřkolka se prostě terénem vede perfektně a zkušenému jezdci umožní v obtížné pasáži i docela svižnou jízdu bez obavy, že mu nějaký kámen či kmen stromu vytrhne řídítka z ruky.
Podvozek
Celý podvozek a tlumiče čtyřkolky jsou taktéž na výborné úrovni. Výchozí nastavení výrobce je poměrně “měkké“ a tedy jsem si při první akci, na orientačním závodě zhruba 2x sáhl na
dorazy předních tlumičů. Na další terénní akce jsem tedy upravil nastavení předních tlumičů více „do tvrda“ a v Rumunsku jsem několikrát ověřil, že jsem vzhledem ke své váze dosáhl ideálního nastavení. Změna nastavení tlumičů neměla žádný dopad na boční stabilitu stroje a tu hodnotím též jako vynikající. Zkušený jezdec se může pouštět do poměrně příkrých bočních náklonů bez obavy o převrácení stroje. Totéž platí při výjezdech a sjezdech. Za celou expediční cestu ale i v rámci předcházejících akcí nenastala situace, kdy bych bez vnějšího vlivu měl pocit, že je stroj vratký.
Abych v této části jen nechválil :), tak upozorňuji na opravdu nešťastně vyřešené tažné zařízení, které je uloženo v plechovém držáku a vlastní koule má dlouhý šroub ze závitem o který jsem v obtížnějším terénu zachytil takřka vždycky. Tento problém je však zcela „marginální“ protože tažné zařízení lze jednoduše demontovat a tím je problém vyřešen.
Mírně rizikové pak shledávám uložení předních pancéřovaných hadic k brzdám, které přímo vybízejí klacky k zachycení do ok, které hadice tvoří. Jako řešení vidím zvednutí oplechování ramen z přední i zadní strany zhruba o 5 cm tak, aby se hadice za tuto hranu skryla.
Celý podvozek dostal v Rumunsku skutečně zabrat cesty jsou kamenité a o kolize s kameny, kmeny stromů atd. nebyla nouze (jednou jsem dokonce nabral špalek mezi rameno a podběh čtyřkolky). Po návratu byl stroj kontrolován a nikde se neobjevily žádné vůle.
Na stroji máme aktuálně obuty 14″ originální pneu Maxis Bighorn tedy i originální disky, které nejsou pro extrémní terén ideální jelikož jsou zároveň s pneumatikou (nejsou zapuštěné) a tak je jejich kontakt s kameny například v brodech atp. nevyhnutelný. Na druhou stranu je jejich konstrukce poměrně bytelná protože jsem je podrobil řadě úderů a drží skvěle. Pokud tedy odmyslíme kosmetickou stránku věci není to problém nijak zásadní.
Brzdy
Brzdy stroje jsou zcela odpovídající váze čtyřkolky ale i možné maximální rychlosti stroje. Rozdělení, kdy levá páčka brzdí zadek, pravá předek a pedál všechny čtyři kola jen umocňuje vynikající možnosti ovládání stroje. V rámci přesunů po asfaltu jsem brzdy vyzkoušel i z rychlosti kolem 90 km/h a čtyřkolka vždy brzdí parádně. Stroj sám o sobě výborně brzdí motorem a tedy při rozumné jízdě na asfaltu není víceméně třeba brzdit stačí jen občas lehce dobržďovat a většinu práce ponechat motoru. V terénu a v obtížných Rumunských sjezdech jsem zkoušel sjíždět na zařazenou redukci (L) a s připnutým předním náhonem. V některých opravdu prudkých sjezdech to pak vedlo k tomu, že motor brzdil tolik, že se kola zastavila a čtyřkolka pokračovala obtížně řiditelným skluzem. Stačilo ale polevit a přeřadit na (H) a sjezdy se pak staly zcela triviální záležitostí. Čtyřkolka působí opravdu lehkým dojmem a vynikající brzdy s možností jejich libovolné kombinace to jen dokreslují. Brzdy tedy též na výbornou.
Co se opotřebení týká tak pro představu. Po zmíněných 2000km což je třeba vážit i tím, že zhruba 600km v Rumunsku znamená cca 60 motohodin jsou například přední destičky opotřebeny z cca 2/3 což je velmi dobrý výsledek.
Motor a variátor
Motor čtyřkolky je výborný a výkon je opravdu překvapivý. Po „otevření“ a zajetí jede čtyřkolka opravdu svižně a v kombinaci s lehkou a ovladatelnou čtyřkolkou z ní výkonný motor činí vynikající stroj. Za celou Rumunskou expedici nenastal okamžik, kdy by výkon motoru chyběl a například v pasáži, kdy jsme se zhruba 2 km rvali obrovskými kolejemi plnými bahna s připnutým předním náhonem čtyřkolka hladce konkurovala přítomným polarisům a suzuki.
Variátor má i po zajetí stroje vláčnější nástup než například variátor u Suzuki KQ či AC700. Po získaných zkušenostech se ale domnívám, že to vůbec není na škodu, protože v nějakých extrémnějších situacích je přenos výkonu plynulejší a čtyřlkolka nemá tendenci se hned stavět na zadní.
Převodovka a 4×4
Vzhledem k váze čtyřkolky a její dobré ovladatelnosti došlo na přiřazení 4×4 jen opravdu výjímečně a to buď v nějaké horší bahenní pasáži a nebo v nebezpečných výjezdech. Připínání/odpínání předního náhonu funguje výborně. Při jednom opravdu obtížném výjezdu (koryto potoka) došlo i na úzávěrku a vše funguje na jedničku tedy jsem se vyhrabal.
Oplastování
U některých strojů bývá problém s plasty a tak zde uvádím i tuto kategorii. Dva Rumunské dny se nesly v duchu totálního probíjení se nesjízdným údolím a tak byly plasty čtyřkolky neustále v kontaktu s křovím, větvemi atd. Musím říci, že jsou poměrně náchylné na poškrabání (což černé provedení expedičního stroje ještě podtrhuje) ale funkčně jsou vynikající. V jednom sjezdu mně čtyřkolka bokem sjela a zůstala blatníkem zaklíněná za strom. Po vyproštění se blatník vrátil do původní polohy bez sebemenší stopy poškození. Podobně jsem pak podběhem za jízdy vzal vyčnívající větev, která blatník také brutálně ohnula ale ten se hned bez problémů vrátil zpět. Je faktem, že kvalitu plastů hodně prověří až zima ale zatím určitě vynikající dojem.
Ostatní
Říkáte si to vypadá jako samá chvála to se nic nerozbilo ? Nic není špatně ? To je divné :D Tak abychom byli skutečně objektivní na nějaké drobnosti jsme narazili ale vzhledem k výsledku, kdy na Rumunské expedici jediné Jumbo a Suzuki KQ dokončilo expediční cestu bez poruchy jde opravdu o drobnosti zanedbatelné. Pro pořádek je zde vyjmenuji :
Občas se stává, že vycvakne sedačka. Je to nepříjemné obzvláště ve výjezdech ale domnívám se, že na servisní prohlídce bude tato banalita vyřešena buď poladěním zámku sedačky nebo jeho výměnou.
Občas při totálním vykřížení stroje (například otáčení v korytě, kde jsou v kontaktu se zemí jen přední a zadní kolo křížem) jde hůř zařadit redukce. To přisuzuji poladění táhel řazení a jde taktéž o drobnost.
Shrnutí
Po doposud proběhlém testování mohu prohlásit, že čtyřkolka zatím svojí kvalitou i výkonem výrazně předčila naše očekávání. Naše poznatky budeme určitě dále přidávat tak, jak budou přibývat kilometry a motohodiny. Již teď ale můžeme stroj vřele doporučit protože to co stroj absolvoval za úvodních 2000 km sbírá jiný třeba na 10000 km. A troufám si směle říci, že jej lze bez jakýchkoliv obav postavit na úroveň japonských a amerických strojů. Tedy chcete li jednoslovně ? Doporučujeme !
Exkluzivní rozhovor s Ollie Roučkovou
Podařilo se nám k rozhovoru v rámci podpory našeho začínajícího webu přemluvit naší kamarádku, ale hlavně vynikající závodnici na čtyřkolkách Ollie Roučkov
ou. Ahoj Ollie nejprve díky, že sis našla čas na pár zvědavých otázek a že se našimi čtenáři podělíš o své zážitky a zkušenosti z tvé, jak jsem si někde přečetl zatím osmileté závodní kariéry.
Začneme otázkou na kterou jsi jistě už zvyklá :D. Tedy, co přivedlo křehkou slečnu k takovému sportu, jako jsou závody čtyřkolek a jak se ti závodí obklopená mužskou konkurencí.
Ahoj závodníku děkuji za oslovení a pojďme se pustit do rozhovoru, ale pozor neprozradím vše :). Ke 4kolkám mě přivedl jednoznačně můj tehdejší přítel, randění na 4kolce bylo romantické, zprvu nenáviděné a odsuzované. Dodnes s úsměvem vzpomínám na ten děs a hrůzu, kterou jsem při první vyjížďce zažila. Šlechtila jsem se x hodin před zrcadlem, pak mi na hlavu miláček hodil škopek s plexy, a první, co bylo, že se mnou projel každou kaluž, co viděl. Dodnes ani nevím, jak jsem se za řídítka dostala, ale tam někde v prehistorii na mě skočil benzínový bacil. Pak už to byl rychlý spád, 4kolkám jsem propadla naplno. A jak se mi závodí mezi mužskou konkurencí? Co myslíš, jaké to je být mezi 30 muži jediná žena :)
Letos jezdíš na novém super stroji, můžeš nám o něm něco prozradit?
Mašina je exkluzivní, je to mazel do nepohody, prozradit mohu jen to, že mi mašinu poskládali přímo na míru a je stavěná opravdu a jen na závody. Vyjížďky i trialek by mašina sice také zvládla, ale její předurčení je na Cross Country race. Zakázková stavba na míru tohoto nejslabšího zástupce modelů Renegade je určena pro ženu, a od toho se odvíjí i celkový face lift. Veškeré doplňky a úpravy však jsou ryze závodního charakteru. Na stavbě se sponzorsky podílela firma ASP Group s.r.o., která dodala na speciál tlumiče FOX, řidítka Fasst, disky a pneumatiky americké firmy ITP. Novinkou je osazení tohoto modelu EPS – posilovačem řízení. Bez zásahu nezůstala ani řídící jednotka, palivový a chladící systém“ Víc si asi zájemci o podrobné informace přečtou v již uveřejněných článcích zde nebo tady.
Uvažuješ už o další sezóně a o tom na čem pojedeš ? Zůstaneš věrná značce Can Am a speciálu od Galaxy Bike ?
O další sezoně uvažuji, budu li moct a G4B si mně nechají pod svými křídly, zkusím se prohnat i další sezonou. A jakou, že to budu sedlat bestii příští rok? To záleží na konstruktérech, já jsem jen jezdec, to co mi posadí pod prdel neovlivním. Jediné co vím, že se nebude jednat o litra.
Další otázka se nabízí skoro sama sezóna 2012 se pomalu chýlí ke konci. Jaká byla pochlub se nám výsledky :D Víme, že je čím se chlubit.
Víš slovo chlubit nemám ve svém slovníku, nepotřebuji se honosit něčím co jsem si vyjela. Stále mám na paměti, že jsem skoro úplně normální baba a nic není na vždy. Sezona se díky speciálu a všem andělům strážným vcelku vyvedla jak na ČR půdě tak i v zahraničí:
MMČR Cross Country – Jinín 1, Bílina 5, Mariánské lázně 2, Radvanice sobota 1, Ředhošť sobota 1, Ředhošť neděle 1
BQC – Torgau 2, Dieskau 1, Weisse Erde 1, Jinín 1…
Endurance Masters – Janschwalde 3, Rottleben 2, Diehlo 3, Furwalde 1
XCC – Triptis 1, Walldorf 2, MArisfeld 5…
Závodíš tak říkajíc každý víkend to stojí mraky času a energie co rodina nevadí jí, že tě nemají doma a jsi pořád někde na trati ?
Rodina je ráda, že si oddechne :) Jsou to moje zlatíčka a oni vědí, že i když nejsem doma tak na ně myslím a vše vynahradím. Jediný kdo brblá je moje mamka, ta má všechny závody
pečlivě zapsané v kalendáři a jak vidí skulinu tak musíme domky na sever. Tam už žádná výmluva nepomůže.
Závodění je o radosti ale určitě tomu tak není vždycky nastal už nějaký okamžik kdy jsi si říkala že se na to vykašleš a dáš se třeba na pletení ?
Jasně, že takové okamžiky byly, jsou a budou. Ale to pletení snad ani né, vždyť bych si se svou šikovností vypíchla oko. Určitě bych pletla samé 4kolky :)
Vídáme tě od bláta od hlavy až k patě jezdíš nezávisle na počasí dokonce i v -20 stupňovém mrazu existuje vůbec situace kdy by jsi prohlásila že nejedeš ?
Můžou živly zastavit živelnou pohromu? :)
Celá závodní sezona je určitě o spoustě financí a podpory víme, že to v dnešní době není jednoduché můžeš čtenářům prozradit, kdo tvoji famózní závodní kariéru podporuje a pomáhá jak po stránce sponzorské tak třeba i té neméně důležité psychické ?
Bez podpory sponzorů by se tato závodní sezona neobešla. Velkými a hlavními sponzory jsou Galaxy4bike ve spolupráci s Asp group. Tito dva velikáni mi bdí nad mašinou od začátku vzniku bestiálního speciála. Prolítneme li se ostatními sponzory, definovala bych je takto:
Nikita – civilní oblečení, od hlavy až k patě, Nikiťandy se o mě starají po celý rok, jak v létě tak i v zimně a to i snowboardění co se týče.
Addinol – oleje, maziva, voda… Bez nich by motorové srdce netlouklo vítězným rytmem.
SPY – brýle chránící kukadla a to vám povím i tato zdánlivě banální položka jezdci napomůže.
Oneal – kompletní záštita co se MX kolekce týče. Nemají to semnou lehké, stále chci něco nového a MX garderobu měním jako ponožky.
Adventuremenu – Amarouny v ČR podání, i strava jezdci finančně napomůže.
Skullcandy – bez sluchátek bych se na tréningu neobešla.
Ogio - batohy, kufry, a bágly… Do čeho jiného bch měla zabalit své harampádí než do Ogio batůžků.
PK-Weld, Thor, Big Shock …
Jsme na webu o cestování se čtyřkolkou ty s čtyřkolkou cestuješ tak říkajíc pořád i do zahraničí. Jaké země jsi již v rámci závodů navštívila ? A kde to bylo tak říkajíc nejlepší respektive kam se ráda vracíš ?
Ohledně závodů je tomu jednoznačně přilehlé Německo, tam se vždy ráda vracím a momentálně se jedná o jediné zahraniční závodní působení.
Existují nějaká doporučení, která by jsi závodníkům které láká účast na nějakém zahraničním závodě poradila ? Co sebou , na co si dát pozor atp. ?
Hodně veliký důraz bych kladla na zahraniční pojištění, cestovní pojištění a klidnou mysl při řešení jakýchkoli nepříjemných situací. Má Němčina neni moc valná, s Aj se domluvím za pomoci rukou a nohou, ale jde to. Jezdci kteří přemýšlí nad zahraničními závody se nemusí bát, vždy se všude domluvíte. Zahraniční závody vás posunou k jiným metám, napomohou v otevření nových obzorů a také vás posunou dál.
Jsi žena jak vypadá takové balení na cesty vystačíš si s jedním zavazadlem ? :D
Nikdy, jen jedno zavazadlo je strašně málo, vždyť si na závody musím zabalit dvojí komplety oblečení od bot po helmy. Pak ještě nějaké to holčičí prádélko, kupu mejdlíček, šamponky, fotoaparát s objektivy, tabletku, hadry…. Prostě to nejde, nikdy se nevejdu do jednoho zavazadla. Při snaze vtěsnat se do co nejméně zavazadel se mi skoro vždy podaří se narvat do 2 loďáků a jedné kabelky. Na expedice balím s přítelem na telefonu a beru si jen to nejpodstatnější, tam se jede na punk styl a kromě hadérků a svačinek si nebalím nic nepodstatného.
No a nakonec všichni tady fandíme expedičním výpravám vyrazila už jsi někam se čtyřkolkou jen tak za poznáním bez startovního roštu a nebo si to necháváš na později ?
Za poznáváním krás expedičního charakteru jsem vyrážela ještě před tím než jsem zapadla do koloběhu startovacího hrazení. Mezi mé vůbec první expedice se zařadila expedice v Rumunsku, poté jsem sáhla po expedici v Izraeli a nedávno jsem absolvovala expedici v Řecku. Do všech vyjmenovaných destinací se ráda vracím, nyní ležíme v mapách a plánujeme další expedici a to na jarní období.
No a otázka poslední co bude dál je nějaká vysněná meta nebo závod který by jsi opravdu ráda dala nebo rovnou nějaká bedna na které toužíš jednou stát ?
Metou vysněnou je PDV ve Francii v kategorii 4×4. Plus zdolání nových zemí v expedičních rytmech.
Ollie díky za rozhovor a přeji ti jménem celého portálu Atv-expedice.cz i našich čtenářů spoustu dalších úspěchů ať se ti zranění vyhýbají a doufám, že se spolu brzy při nějaké příležitosti opět uvidíme tak říkajíc za řidítky ..
Želvy v Rumunské deltě Dunaje
Želva žlutohnědá – (Testudo graeca)
Obývajá jižní Evropu (takže severovýchodní Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Jugoslávie, Albánie, Makedonie, Řecko, západní Turecko, Bulharsko, Rumunsko). Žije v nižších polohách. Protože je hodně rozšířená, populace se od sebe liší. V Makedonii samičky dosahují 30 cm a 2 – 3 kg, zatímco na Peloponésu jsou velké kolem 20 cm a váží 1 – 2 kg. Samečci jsou vždy menší, tak o třetinu velikosti samičky. Žijí v roztroušených skupinách, ve kterých se všichni jedinci znají. Především samečci si občas zajdou na návštěvu do jiné skupiny. Je velmi podobná želvě zelenavé, ale je trochu méně nazelenalá. Tato želva má na okraji karapaxu (vrchní část krunýře) nad ocasem jen jeden štítek, to jí odlišuje od želvy zelenavé. Ta tam má štítky dva. Na stehnech nohou má ostruhy, proto se také přezdívá želva ostruhatá, i když se tak nazývá želva s latinským názvem Geochelone sulcata. Nad ocáskem většinou nemá rozdělený nadocasní štítek, který je u jiných druhů želv rozdělen. Na krunýři nad hlavou má znatelně vyobrazenou mašli. Pohlaví želvy nelze určit hned po narození, ale zhruba kolem pěti let.
Želva Bahenní - (Emys orbicularis)
Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to jsou bahenní želvy, které jsou podobné suchozemským želvám končetinami a vodním želvám tvarem karapaxu. Samice želvy bahenní může dorůstat až 25 cm, naproti tomu drobný sameček měří jen okolo 15 cm. Samec má oči hnědé, samice nažloutlé. Mezi prsty má blány. Krunýř má tmavý se žlutými skvrnkami. Je to želva dravá, živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a jeho larvami. Při chovu v zajetí jí lze živočišnou potravu občas kombinovat s vodními rostlinami, salátem, trávou nebo květy a listy smetánky lékařské.Ve stravě musí být dostatek vitaminů (především A, C a D) a minerálních látek. Želva bahenní přezimuje u dna zahrabána do bahna (to jí zajišťuje stálou teplotu). Hibernuje podle momentálních podmínek 5-7 měsíců (asi od října do dubna). Aktivní je především ráno a večer. Žít může přes sto let, některé zdroje dokonce uvádějí 120 let. Želva bahenní se vyskytuje v téměř celé Evropě (vyjma severských států) kromě Skandinávie, na Blízkém východě a v severní Africe. Nejčastěji ji najdeme ve stojatých slepých ramenech řek a rybnících. I když její aktivní teplota je poměrně nízká, dává přednost prohřátým mělčinám. Většinou se vyskytuje u stojatých vod.
