Ráno v pátek 6.9.2013 nás budí paprsky slunce vycházejícího nad nádhernou kulisou hor. Noc byla chladná ale vykukující sluníčko slibuje další parádní den. Když se všichni vysoukáme ze spacáků dáváme rychlou snídani, balíme a já tradičně provádím vizuální kontrolu stroje. Zjišťuji, že moje alotrium v odplavené rýze ze včerejška, kdy celý naložený stroj skončil na jednom kole přinesl neblahé dopady.  Naprasklo zadní spodní rameno a navazující skotačení dílo dokonalo.  Svazujeme tedy rameno pomocí minikurty a domlouváme se, že sjedeme do vesnice Rusca, kde budeme hledat svářečku. Máme to víceméně při cestě protože se v mezičase Duffy dovolal klukům do Čech a ti radí na Tarcu najíždět od vesničky Fenes. Ostatní kluci nakonec také kontrolují stroje a Bimbajs junior nachází trhlou manžetu domlouváme se, že jí pořeší až v rámci servisu ve vesnici.

V rychlosti tedy balíme a podél přehrady míříme do vesničky Rusca. Hned na začátku vesnice zahlédnu otevřenou garáž pár odstavených vraků a chlapíka v montérkách. Zastavuji tedy a ptám se zda má svářečku, on že jasně a hned otevírá dveře do Garáže, abych mohl zajet dovnitř. Rumun je rychlý, takže mu jenom ukážeme, kde je to prasklé a on ve svižném tempu odstrojí celé kolo a vyndavá prasklé rameno, aby jej vzápětí šikovně zavařil a ještě vyztužil tak, aby se problém neopakoval.  Tempo práce vzápětí vysvětluje tím, že pár let pracoval v Německu. Kluci v mezičase v místním krámku nakupují pivka a před dílnou opravují Bimbajsovu manžetu. Netrvá to ani hodinku a rameno je zavařené nastříkané a zpátky na místě. Ptám se co za to. Rumun, že neví ale sonduje cenu stroje :D nakonec mu dávám 20 éček chvilku, brblá ale pak prohlásí OK a my jedem.

Do Fenes nás čeká krátký přesun po silnici a s kluky se domlouváme, že natankujeme protože zejména Kankx už jede na výpary. Přesouváme se už notnou chvilku a tak zastavíme k občerstvení a já vyzývám kluky, aby si všichni doplnili benzín z kanystrů. Když tak kolektivně učiníme a domluvíme svačinu až někde v lesích vyjíždíme na silnici, abychom zjistili, že jsme stáli zhruba 800 metrů od pumpy :D. Takže se zasmějeme a doplníme nádrže i kanystry. Do Fenes přijíždíme kolem oběda a hned se vydáváme na parádní lesní cestu vedoucí do hor. Jedeme nádherným údolím s horským potokem a místy pěkně bahnitou cestou. V jedné pasáži klasicky potkáváme auto se dřevem a já uhýbám tak šikovně, že zapadám do hluboké bažiny. Naštěstí se vyprostím poměrně snadno a tak pokračujeme dále.  Zhruba po hodince pohodové jízdy na nás mezi stromy začne vykukovat holý hřeben Tarcu. Cesta před námi se rozvětvuje a my klasicky zkoušíme, která nás přivede na hřeben. Končíme asi na dvou dřevařských, totálně rozbahněných, končících mýtinou či nesjízdnou utrženou pasáží, kde otáčíme takřka na metru a adrenalin znovu zaplavuje náš krevní oběh :D. Zbývá nám poslední cesta, která pokračuje strmě vzhůru a má vprostřed místy skoro metr hlubokou odplavenou rýhu. Než se první odvážný rozhoupe jí zkusit ozvou se hlasy že nahoře někdo zahlédl offroad. Vybíhám nebo spíše lezu na kopec abych na místě našel dva Rumuny v offroadu ti dávají auto stranou a ukazují že můžeme.  Kluci se tedy pouští do výjezdu a o kritické situace není nouze. Asi největší předvádí Kankx, který má nejužší kolku a navíc od počátku výpravy jezdí tak, aby si neodřel plasty na podvozku :D. V tomto krkolomném výjezdu tak jede část po straně a když už tam není prostor rozhodne se rýhu jedním kolem přejet,  aby ji měl mezi koly a vzápětí do ní zapadá. Vidím situaci zdola a tak mu vybíhám pomoci přičemž volám na Duffyho, který se přidává. Kankx toho má evidentně dost ale zápasí statečně, takže se nakonec kolku podaří vysvobodit a dopravit nahoru k zaparkovanému offroadu.  Když se všichni vydrápeme k autu dáváme se do řeči s Rumuny a ti tvrdí, že se se čtyřkolkami odsud na Tarcu nedostaneme. Tahle cesta je takhle hrozná asi 3 kilometry a pak končí kamzičí stezkou, která je sjízdná jen pro motorky.  Rumunští offrouďáci jsou ale velmi ochotní a tak nám radí vrátit se na silnici jet na Valea Timisului odtud na Bolvasnita a Varciorova, kde je za vesnicí názezd na cestu, která vede do sedla pod Tarcu (značená modrá). Dokonce nám na kus papíru kreslí mapku tak jim dáváme krabičku cigaret děkujeme a otáčíme se.

Sjezd odplavenou cestou je stejně náročný jako výjezd, nakonec ho však dáváme bez ztráty kytičky a dole v údolí stavíme na svačinku, přičemž Bimbajsové znovu opravují manžetu, která se celá svlékla.  Duffy už je upřímně nešťastný z dvoudenního bloudění a tak se ujímám vedení skupiny. Krmím navigaci údaji od Rumunů a rychle se přesouváme směrem Varciorova.  Po silničním přesunu stavíme za vesničkou a snadno nacházíme značenou odbočku na Meteostanici Cuntu (6,5 hodiny pěšky). Heuréka tohle vypadá nadějně :D. V rychlosti se tedy občerstvíme a pak už stoupáme do hor. Cesta je špičková plná různých balvanů, křížení, prudších pasáží, serpentin prostě pohádka pro každého, kdo má rád trial.  Hned po prvních kilometrech se pak otevírají naprosto parádní výhledy na okolní hory.  Je pozdní odpoledne a tak moc nezastavujeme a prokousáváme se dál a dál.  Naše činorodá skupinka už za těch pár dní chytla tempo pěkně jsme se sjeli a tak nikde příliš nečekáme jeden jistí druhého a užíváme si tu parádu. Hned od prvních metrů zapínám kameru na helmě takže bude k dispozici i video z celého výjezdu takřka od Varciorova.  Zhruba za dvě hodinky jízdy přijíždíme k horské chatě u krásného plesa, odkud už vede cesta přímo na vrchol Tarcu.  Přichází k nám majitel chaty a nabízí nám možnost spát přímo u plesa, kde zrovna chystají velký oheň. To bereme, ale ještě se domlouváme co dál. Je zhruba 6 hodin večer a na vrchol Tarcu je to zhruba 40 minut, takže vyvoláme hlasování o tom zda rovnou nocovat nebo zkusit vrchol. Nakonec se většinově rozhodujeme pro vrchol a události dne nadcházejícího potvrzují tuto volbu jako správnou.

Vyrážíme tedy kamenitou cestou směrem k vrcholu. Předemnou jedoucí kluci (Duffy, Bimbajs junior) v jedné pasáži najíždí na odplavenou trhlinu ve výjezdu a užijí si adrenalinovou vložku. My se se Z6tkou postupně a neúprosně prokousáváme kamenitou cestou a hltáme famózní scenérie v okolí. Takovouhle krásu nám zatím nabídla jen Maramureš. Prostě paráda. Na jednom horizontu se v pozdním odpoledním slunci vynoří silueta pasáka ovcí s tváří ošlehanou horskými větry. Stojí nehnutě opřený o svoji pasteveckou hůl na sobě má pončo ve stylu Peruánských indiánů a do týla mu svítí zapadající slunce. S kulisou hor v pozadí je to zcela jistě pohled, který mně utkvěl nadlouho v paměti (na onboard videu z výjezdu na tarcu jsou pastevci v záběru). Stavíme u nesčetných vyhlídek a pohledů na sametově mechové vrcholky, které se přelývají do těch vzdálenějších zalesněných. Vlastní cesta a terén není nic těžkého, takže nakonec bez větších potíží vyjíždíme na večerním sluncem zalitý vrchol. Na tvářích všech je vidět radost z toho, že se nám i přes dva dny bloudění podařilo splnit cíl a na tohle pěkné místo se podívat. Paráda ! Chvilku postojíme, pořídíme společné foto a pak už kloužeme zpět k horské chatě postavit bivak. Sjezd dolů si vyšperkuje Leoš, který v jedné z mnoha kamenitých zatáček pokládá svého KQ na bok. Naštěstí se nic nestalo a tak zhruba kolem 7:30 stavíme stany. Stavění stanů podtrhává jen kulisa remcajícího Kankxe, který „si odřel disk“, „olámal podvozek“, “trhnul gumu“ a vůbec jsme magoři  a šílenci :D.  Když dostavíme stany proběhne rychlá večeře, docela prudce se ochlazuje a tak to na nějaké velké sezení opět nevypadá navíc jsou všichni docela unavení. Uleháme tedy ke spánku.  Večerní ticho prořezává jen tlumený hovor Rumunů od ohně a spánek opět přichází brzy.

Je sobota 7.9.2013 ráno a mně tentokrát nebudí ani souboj titánů či paprsky ranního slunce ale čistá ničím neředěná kosa jak řemen :D. Poslední hodinku se ve spacáku snažím najít polohu ve které mi nebude zima ale nedá se :D Nakonec rezignuji a soukám se ven kde už stepuje Leoš a Bimbajs.  Oheň ještě doutná a tak posbírám nějaké klacky a rozfoukám ohýnek u kterého se trochu ohřejeme. Postupně vylézají i ostatní a tak snídáme přičemž zpoza hřebenů konečně vykoukne sluníčko a je jasné, že i poslední den bude slunečný. Balíme bivak a do toho přijíždí skupinka slovenských motorkářů se kterými chvilku pokecáme a oni radí pro návrat použít krátký asi 3 kilometry dlouhý úsek teréní cesty, která nás přivede k silnici pod sedlem Muntele Mic (lyžařské středisko). Rozhodujeme se tedy tuhle variantu využít a tak nakládáme a pěknou cestou sjíždíme k silnici.  Cestou potkáváme skupinku turistů, kteří nás překvapivě zdraví a usmívají se (je vidět že nejsme v čechách).  Když se všichni sejdeme u silnice tak společně vyjíždíme na Muntele Mic, kde pořizujeme foto u vyhlídky s křížem a pak už po silnici klesáme do údolí k městu Caransebes a dál svižným silničním přesunem až do české vesničky Šumice (Sumita). V šumici parkujeme u krámku p. Veverky který nám ochotně prodává pivečko. Bimbajs Senior si pak ještě koupí asi kilo špeku, které během následujích 10ti minut „vdechne“ spolu s bochníkem čerstvého chleba.

Po svačince se pouštíme do terénu s cílem dorazit na Bígr. Hned pár kilometrů za Šumicí přechází polní cesta do pěkné šotolinové vedoucí dlouhým údolím. Vidím jak Duffy tahá za plyn a tak se nechávám strhnout k rychlé rzetě. Svištíme lesem s větrem o závod a když po pár kilometrech stavíme zjišťujeme že jsme poněkud ztratili značku na řadu tedy přichází mapa a bimbajsové v mezičase opět opravují manžetu. Po opravě vybíráme jednu z možných cest směrem ke hřebeni za kterým má být značená cesta a ta nás na ni skutečně přivádí. Pak už pokračujeme parádními lesy a loukami užíváme si výhledů a nenáročný terén. Bígru se přiblížíme za zhruba dvě hodinky abychom asi kilometr před ním chybně odbočili a sjeli po pěkných ale totálně prašných serpentinách do údolí vedoucím k Oršově. Pod kopcem stavíme a rozhodujeme že se prašným stoupáním už vracet nebudeme a pojedeme cestou podél Dunaje aby ti co to neznají měli možnost shlédnout Železná vrata a celou Dunajskou soutěsku. K Oršově se přesouváme opět v rychlostním tempu. Cesta lesem je pěkná prašná a tak se trháme na delší rozestupy a pálíme to jak o život :D Kluci na kolkách dávají zatáčky driftem a evidentně si zhruba 10 kilometrový úsek užívají.

Všichni se sejdeme až na silnici u Dunaje kde doléváme z kanystrů a opět relativně svižným tempem míříme podél Dunaje až k vesničce Lubcova odkud chceme vyjet na Rovensko abychom v krámku vyzvedli odložený kufr. Silniční přesun přerušujeme jen u sochy Decebala a pak se sejdeme až u odbočky u Lubcova. Je pozdní odpoledne a skoro se stmívá takže bez zbytečného odkladu najíždíme na cestu a temným údolím pádíme na Rovensko kam dojíždíme už za tmy.  Na krámek se nedoboucháme tak ještě zkoušíme volat klukům od Jardy Quada kteří zde mají být také ale nedovoláme se. Dáváme tedy krátkou cigár pauzu a pak předáváme vedení Pájovi který nás vede parádní již čistě noční jízdou po červené na Gernik. Nejkrásnější pasáž od louky nad mlýnky vypadá v nočním podání špičkově. Chvílemi zastavuji abych za sebou sledoval roztroušená světla proplétající se teréní pasáží. Moc pěkné. Do Gerniku přijíždíme za totální tmy a tak v rychlosti parkujeme stroje na dvoře u Merhautů a hurá na teplou večeři. Vždycky mně zarazí místní pohostinnost protože paní Merhautová dokonce kvůli nám pekla buchty tak, aby byly teplé až přijedem, prostě paráda. Postupně se všichni sprchujeme a vydáváme do hospody na točené. Únava je ale mocná, takže polkneme jedno rychlé a hajdy na kutě. Teplá postýlka čisté tělo a vidina dobré snídaně jen umocní rychlost se kterou opět usínáme. Zítra už jen naložíme a jedeme domů.

Byla to další fajn akce plná zážitků, adrenalinu a přinesla i řadu zkušeností. To kolik se toho dá zažít za tak krátký výlet mně jen motivuje pro další a další výpravy protože je toho ještě tolik co jsme neviděli. Akce se mimo jiné zůčastnili dva stroje našich partnerů a to Z6 EFI EX a Arctic Cat 700, naše zkušenosti s těmito stroji zpracujeme formou samostatných článků. Takže děkuji všem co se prokousali těmito řádky a těším se brzy zase :D.

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Leoš Machát
Kompletní foto: Leoš Machát, Vojtěch Lysenko, KankX

Tahle další expedice pod taktovkou malého týmu kolem ATV-Expedice.cz měla zajímavý vývoj již ve fázi příprav, takže náš deník začneme o něco dřív, aby se naši pravidelní čtenáři orientovali ve změně cílové destinace.  Při plánování kalendáře na rok 2013 jsme si na září naplánovali prodloužený oddechový víkend ve Slovinsku a hned se začalo hlásit poměrně hodně zájemců o účast, čím více se však blížil termín akce, tak zájemci utichali až to vypadalo, že pojedeme v sestavě vytrvalců tedy Pája a Já. Když jsme pak v rámci expedice NP Jihozápadu zjistili pár informací o Srbsku rozhodli jsme se expedici nasměrovat tam s tím rizikem že nic moc neuvidíme ale taky to může být super.  Začali jsme tedy zjišťovat informace o  návštěvě země a mimo jiné jsme se dozvěděli, že každý návštěvník musí mít registraci v nějakém ubytovacím zařízení (kontroluje se na hranicích) což dost narušilo naši představu stanovat „nadivoko“ a užít si posledních pár letních dnů v přírodě.  Znovu jsme tedy upravili plán a rozhodli se pro ježdění v Rumunsku s cílem navštívit pohoří Mutii Tarcu a Retezat a do Srbska se podívat na jeden den. V rámci těchto diskuzí a příprav se také postupně a překvapivě rozrůstala sestava účastníků a tak ve finále odjíždí:  Vojta+Jarča (Journeyman Gladiátor Z6 EFI EX), Pája (Suzuki KQ 750), Bimbajs family (AC700+CA Renegade), Duffy (CA 1000), Leoš (KQ750), KankX (SMC Jumbo 720). Odjíždíme s tím, že finální program poladíme až na místě. Nyní tedy vlastní deník, až se jím pročtete uvidíte jak moc zážitků se dá posbírat za prodloužený víkend s námi :D.

Odjíždíme večer v úterý 3.9.2013. Většina se nás setkává tradičně na benzínce u zabitého v Berouně odkud pokračujeme do Prahy naložit Kankxe. Mně se hned v úvodu podaří malé faupax, když jako místo setkání vybírám pumpu úplně na druhé straně Prahy než potřebujeme :D. Nastěstí si toho kluci všímají a tak nakládka proběhne v pořádku a my frčíme dál po D1 směrem odkud sjíždíme na Jihlavu a Znojmo, kde máme nabírat Leoše. Ten nás pobaví hned v počátku, když mu před domkem zastaví celá kolona vozidel se čtyřkolkami a on nevychází :). Nakonec se ale vynoří naložíme i jeho stroj a pro zahřátí ho zasypeme pochvalou za skutečně „dobrou cestu“ . Dlouho se ale necrcáme a už frčíme směr Maďarsko a Rumunsko. Pája toho měl tentokrát dost a tak, už z Prahy řídím což je o dost větší zábava než dělat závozníka :D. Cesta až do Rumunska probíhá bez problémů ty nastávají tradičně až při pokusu o zakoupení Roviněty. Opět stejný scénář, kdy jedeme od pumpy k pumpě a všude nám oznamují „mašina kaput“. Rovinětu nakonec kupujeme až v Temešváru, kde také tankujeme. Do cílové destinace, tedy k Merhautům do Gerniku dojíždíme ve středu 4.9.2013 kolem poledne. V rychlosti se pozdravíme s domácími složíme stroje a společně vyrážíme k hospodě abychom zjistili, že je zavřená :D.

Nad Gernikem stavíme a zkoušíme definitivně dohodnout program akce. Ukazuje se, že 6 chlapů znamená minimálně 10 názorů, někdo chce vyrazit pro pivo do Moldovy někdo chce vidět vesnice v Banátu, někdo zase absolvovat silnici podél Dunaje, jiný chce vidět vodní mlýnky atd. prostě masoooo :D. Nakonec vítězí plán vyrazit na Tarcu a příležitostně navštívit něco v Banátu (pro ty co to neznají) s tím, že se nevzdáváme úmyslu jeden den sklouznout do Srbska. Z Gerniku se v rámci zahřívání rozjíždíme na SopotuNou a odtud na kopce nad Rovensko. Poměrně činorodá skupinka kolkařů hledá ideální tempo přesunu, domlouváme základní pravidla a ověřujeme si dovednosti jednotlivých jezdců tak, aby nás v těžším terénu nepřekvapily. Vypadá to dobře.  O první pobavení se pak zcela překvapivě postará Bimbajs senior, který na rovné louce nad Gernikem předvede kutálení po čumáku což se jen tak nevidí :D. Kulturní vložka jako řemen a při té vzpomínce se směju ještě teď. Naštěstí se nic nestalo a tak sjíždíme do Rovenska k obchůdku dokoupit zásoby a vyrazit z Banátu.  U krámku dáváme i svačinu a při té příležitosti Bimbajs Junior zjišťuje prasklý držák boxu. Po vyhodnocení možností oprav držák i box demontujeme a ponecháváme v krámku s tím, že jej vyzvedneme při návratu a věci z boxu si ostatní kluci ochotně rozdělují na svoje stroje .

Z Rovenska míříme na Šumici a to krásnými lesy, které s Pájou dobře známe protože jsme v nich posledně bloudili dva dny :D. Vedení skupiny padá na Dufyho a ten chudák ještě netuší, že ho to čeká víceméně po celou akci :D. Projíždíme přes pastviny ale i husté lesy. Užíváme si okolí a parádní vyhlídky na nekonečné vrcholky zalesněných hor. Při jedné ze zastávek hlásí Leoš, že poztrácel všechnu vodu, kterou veze Bimbajsům :D, naštěstí máme docela zásoby tak snad vydržíme a kluci nám neuschnou :D.  Chvílemi mírně bloudíme ale Duffy s Leošem ukazují velmi dobrou znalost čtení mapy, takže se vždycky nějak chytneme správného směru.  Po pár hodinách jízdy kontrolujeme čas a vzhledem k únavě všech řidičů i pokročilé hodině rozhodujeme o bivaku. Kolem výběru místa probíhá další diskuze a docházíme k závěru, že najít fleka který by splnil kritéria nás všech asi nebude možné. Nakonec nacházíme pěknou louku u cesty v rychlosti stavíme stany a scházíme se u společné večeře. Kluci vybalují své MRE balíčky a ostatní „konzerváci“ se baví nad tím jak vytahujeme jednotlivé balíčky s různými pochutinami a zkoumáme cože to vlastně obsahují. Nejvíc nás baví Bimbajs Junior, který překládá názvy potravin s nadáním rodilého mluvčího, aby si ve finále v samoohřevném sáčku ohřál sušenku nebo přesnídávku :D.  Jsme znaveni a dělá se docela zima takže uleháme a spánek přichází brzy.

Čtvrtek 5.9.2013
Ráno mně budí hulákání rozčileného Gruula, který bojuje se smečkou vlků. Když si konečně uvědomím, že nehraju World of Warcraft, ale spím v Rumunsku ve stanu rychle vylezu ze spacáku, abych zahlédl jak Bimbajs odhání smečku pasteveckých psů, kteří se rozhodli bojovat o náš tábor :D. Souboj titánů probudil víceméně všechny a tak se zhruba v 7 ráno setkáváme u snídaně po které v rychlosti naházímě věci zpět na kolky. Já ještě provedu zběžnou kontrolu a nacházím vyklepaný šroub u držáku stabilizační tyče. Držák ohýbáme zpátky dáváme nový šroub a matici a pak už vyrážíme dále směrem k Šumici. Cesta nás přivádí k blízkosti Sviní hory (pohoří Muntii Almajuluj). První jede Duffy a v jednom úseku vyjíždí na mýtinu a zastavuje. Nahoru vede cesta vymletá zhruba půlmetrovou erozní rýhou a takové mám rád :D. Než se Duffy zmůže na odpor beru za plyn a zkouším se vydrápat na vrchol, jenže zapomínám, že jedeme ve dvou a mám naloženou korbičku což je o zhruba 200 kg více než obvykle. Jedna strana erozní rýhy se tak zhruba ve dvou třetinách kopce trhá a já zapadám na bok. Fíha :D. No alespoň zkusím naviák. Kluci ochotně vybíhají nahoru a uvazují mně naviák za pařez, takže se pozvolna posouvám k vrcholu. Když už to vypadá na bezproblémové vyproštění kdosi poradí, abych se pokusil vyjet zpět na utrženou stranu rýhy, chvíli oponuji pak tak učiním a než řekneš švec Ztka skončí na jednom kole a já sedím v houpačce na hranici kutálení :D. Nakonec navazujeme kurtu lano a naviák a autíčko vysvobodíme. Po tomto alotriu se kluci odmítají také pokusit o výjezd a tak hledáme jinou cestu. Další, kterou zkoušíme je čerstvá dřevařská, která je víceméně potokem než cestou, navíc občas uhýbáme Lakatoši s kládou v závěsu. Užíváme si krátkou trialovou pasáž, než v dálce předemnou zahlédnu oblak dýmu nad Duffyho CA, ten říká, že jeho závodní vario prokluzuje a pálí řemen. Raději tedy otáčíme a asi po dvou hodinách vyjíždíme zpět na křižovatku, kde jsme začínali. Aby toho nebylo málo Pája zjišťuje protrženou manžetu a tak jí v rychlosti opravujeme.

Další cestu volíme spíše intuitivně ale po chvíli bloudění přichází úspěch a my se vynořujeme u silnice, kdesi nad Prigorem. Další přesun probíhá pohodově po silnici do okamžiku, kdy odkudsi přilehlých luk přibíhá splašený kůň, který elegantně skáče přes ohradník výšky Taxisova příkopu a pádí za předemnou jedoucími kluky po silnici. Zastavujeme, aby se za pár vteřin odkudsi vynořil Bimbajs senior s Rumunem za zády a zamířili za koněm. Koníka se nakonec podařilo odchytit Rumun poděkoval a my frčíme dál. Bez potíží pak sjedeme na silnici a dáváme si zhruba hodinový svižný přesun až do vesnice Rusca, odkud pokračujem k Lacul Rusca (přehrada) u které dáváme svačinku. Po svačině Duffy hlásí, že máme odbočit směrem ke hřebeni, který když překonáme, vykoukne na nás Tarcu. Odbočkou ani hřebenem si ale není zcela jistý (přeci jen zde jel jednou) o nic ale nejde a tak se rozhodujeme to zkusit. Po asi kilometrů přichází první težší terén a tak stoupáme odplavenou cestou přes balvany dál směrem k úbočí a lesu. Jedu za Duffym a tak jsem první kdo zachytává okamžik, kdy má velmi blízko ke kutálení vybíhám nahoru a pomáhám mu s výjezdem. Za námi se děje něco podobného u ostatních jenom Pája a Bimbajs jako ostřílení borci nedávají znát obavy z možného :D. Po pár set dalších metrech narážíme na statný padlý buk napříč cestou. Pája přispěchá a za pomoci naviáku strom dáváme nastranu abychom o pár desítek metrů výše zjistili, že je cesta pro kolky nesjízdná :D. No klasika. Při sjezdu dolů si pak hodím extrém zase já protože mně sklouzne zadek u autíčka a v tom nejprudším momentě nás trošku předbíhá :D. Protože vezu manželku dělám hrdinu jako, že „pohodička“ ale bylo to hnusný :D. Za chvíli zkoušíme další cestu a ta je ještě o poznání horší. V klopeném stoupání protahuji Z6tku mezi stromy a říkám si, že snad tudy nepojedem zpátky :D. Vzápětí, kdesi o pár desítek metrů výše zahlédnu Duffyho, jak visí na čtyřkolce a zuřivě mává ať tam nejezdíme. Pája s Leošem se přesto i se stroji vydávají na pomoc.  Jejich vyproštění a sjezd dolů pak zabere další hodinku a je vidět, že si někteří sáhli na své hranice a jsme nakonec rádi, že jsou kluci celí a v pořádku dole. V jeden okamžik se ze svahu zřítil obrovský balvan a když by takhle letěla kolka byl by to skutečně masakr. V mezičase zjišťuji, že je Bimbajsovi Juniorovi špatně, je po angíně a evidentěně ještě není v kondici. S ohledem na všechna fakta rozhodujeme o bivaku, je zhruba 6 hodin večer a trápit se další hodinu nic nepřinese jen zvyšujeme riziko, že někdo unavený udělá chybu. Hledání místa na nocleh vyšperkuje Kankx, který si sám poodjede na výše položenou louku, aby tam také hodil kolku na bok :D a zkusil si záchranu přes naviák :D. K bivaku vybíráme pěknou louku s parádním výhledem na okolní hory večer meditujeme nad zážitky a večeříme je chladno takže moc dlouho sedět nevydržíme a brzy uleháme k druhé noci v přírodě. Pokračování již brzy …..

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Leoš Machát
Kompletní foto: Leoš Machát, Vojtěch Lysenko