Archív rubrik: Reportáže
Rumunsko – Maramureš a Munti Rodnei
Řekne-li se Rumunsko každý si vybaví Banát a jeho české vesnice, ale věřte že Rumunsko je hodně velké a je tam hromada krásných oblastí. Bojím se doby, že velká návštěvnost jedné části Rumunska zapříčiní averzi vůdči našemu ježdění ze strany místních obyvatel. Již po čtvrté nás GPS dovedla do Rumunské oblasti Maramureš a Munti Rodnei. Cestu jsme znali a věděli jsme do čeho jdeme i nyní jsme vsadili na cestovní plán přes Maďarsko, po dálnici do Nyíregyházy, dále pak do Satu Mare, Baia Mare a nakonec Borša. Vzdálenost cca 1 000 km, dá se to v pohodě ujet za 13 hodin. Z předešlých cest jsem postřehl, že se lépe cestuje přes Budapešťské centrum. Po obchvatu A0 je cesta dost zdlouhavá a navíc namotáte o 50 km víc než přes centrum. Cesta je tu zajímavější i z hlediska prohlídky města, a hlavně co je zarážející ale pravdivé, v centru neni velký provoz, a je to tu úplně bez nákladních aut. Na hranicích nás nikdo nezastavoval ani neprohledával, takřka jsme je překročili bez zastávky. Pozorsi dejte na RO viňetu, tu si musíte u hranic vyzvednout, i když nejedete po dálnici. Jedná se o imaginární nálepku, nikam se nelepí jen je Vaše SPZ v jejich databázi. Do počítače vás zadatlují hned, i bez jakékoli zdatnosti v cizích jazycích.
Ubytování:
Ubytováni jsme byli u města Borša , ve srubu na samotě u řeky kde jsem chytali každý den pstruhy. Cena ubytování byla cca 100 Kč/den. Loni jsme byli ubytovaní v hotelu tam jsme platili s polopenzí 12 Euro / den. Se zamlouváním ubytování předem bych se moc nezabýval, nejlepší je najít si ubytování až po příjezdu. Realita je někdy jiná než realita internetová. Ubytovat se lze skoro všude.
Načasování:
Nejvhodnější na expedici je dle mého názoru jaro, když jsme byli v květnu tak byl od 1 800 m.n.m. sníh a od 2 000 m už souvislá vrstva sněhu, a to bylo určitě zajímavější ježdění než na podzim bez sněhu. Na jarní návštěvě je dobré i to, že je vidět skoro v každém domě jak se pálí místní slivovice. Samozřejmě při zastavení musíte okoštovat, nebojte je dobrá a není zas tak silná jak jsem si myslel.
Maramureš se nachází mezi řekou Viseu a hranicí s Ukrajinou. Díky blízkosti Ukrajiny byla tato oblast dlouhou dobu velice málo osídlená, do dnešní doby tam není žádná vesnice, jen sem tam samota osídlená pastevci ovcí nebo honáky dobytka.
Nejzajímavější bylo setkání se starými lidmi, jedna místnost, veranda, bosí, neznalí okolního světa. Po domluvě rukama noha vůbec nechápali odkud jsme, až na slovo Čechoslovakia zareagovali. Na těchto samotách je zajímavé to, že nemají vůbec komín, i přesto že mají dřevěné došky tak veškerý kouř jde na půdu a mezerami v doškách vychází ven. Tím je dřevo vyuzené – dlouho vydrží a na střeše se nedrží sníh, kterého je zde hlavně v zimním období opravdu hodně.
Jazyková bariéra:
Domluva je špatná, myslel jsem si, že když očeň charašo gavarim pa Rusky, že nebude problém vzhledem k blízkosti hranice s Ukrajinou. Ale oni se nemají moc rádi vzhledem k zabraným územím z dřívější doy. Ve městě pouze anglicky, s němčinou jsem taky nepochodil.
Tip tripu:
Za návštěvu v tomto okolí doporučuji sedlo Pasul Prislop s památníkem bitvy s Turkem. Dále bývalý zlatý důl u města Borša a meteorologickou stanici Iezer pod Horou Pietrosul. Zde jsme byli pohoštěni královsky místními meteorology. Nalovené ryby z blízkého plesa byly super. Byli z nás dost vyplašení, protože jsme byli na této stanici první lidé od října, a to jsme tam byli koncem května. To znamená, že 7 měsíců se tam nikdo přes zimu nedostal. Zásoby mají na rok, a slivovice (rumunsky Curika ) měli taky dost, a to i v sobě. Dále pak doporučuji na uvolnění jízdu úzkokolejkou z Viseu de Sus do centra pohoří Maramureš podél řeky Vaser. Vláček je parní a vagóny jsou otevřené. Při tomto výletě s námi vlak vykolejil, naštěstí jel pomalu takže se nic nestalo, strojvedoucí vzal hever, vagón hodil zpět na koleje a jelo se dál.Vzhledem ke kvalitě kolejí jsem se divil, že jsme vykolejili jen jednou. V horách Muntii Rodnej se dá jezdit po nekonečných hřebenech ve výšce 2 000 m.n.m., ale pozor, je to národní park.
Za tyto dvě týdenní návštěvy jsme najezdili cca 800 km a to vždy po jiných cestách, oblast je tak velká, míst na ježdění je tu dost. Bylo nás 9 lidí, 6 čtyřkolek a 3 endura. Motorky toho měly opravdu dost, některé cesty vůbec nejely.
Autor článku: Leoš Machát
Pokud máte dotaz, nebo potřebujete poradit např. ohledně map tak písněte na: Leos2@seznam.cz
Fotky z našich cest naleznete zde:
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2011_3/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2011_-_2/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2011/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_Muntii_Rodnei/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_Viseu_de_Sus_-uzkokolejka/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_Borsa/
Ukrajina 2008
A máme zde další reportáž převzatou z archivu čtyřkolkářského cestovatele Jardy Černého alias Červíka.
Hitem čtyřkolkářských výletů, místem, kam stále více českých čtyřkolkářů jezdí utrácet své peníze raději, než by je nechali v Česku, se stalo Rumunsko. Ale poslední dobou mu stále víc konkuruje Ukrajina.
Cesta
Pro cestu na Ukrajinu jsem se přidal k partičce lidí, kterou jsem našel na internetovém fóru. Na Ukrajinu se jezdí dvakrát ročně, jednou na přelomu května a června, podruhé v září. Je to sem celkem blízko, ale cesta se prodlouží na hranicích. Doba čekání se totiž určuje podle toho, kolik jste ochotni dát celníkovi do kapsy. Když nejste štědří k jeho dětem, může vás tam taky nechat kysat i šest hodin. Obvykle je všimné tak 10 až 20 Euro, čím větší čepice, tím víc do kapsy.
Ubytování
My jsme bydleli v kempu u Kobyljanské Poljany, což je asi 190 kilometrů za hranicemi se Slovenskem. Kemp perfektní, dvě ložnice, předsíňka s krbem, satelitní televize, taky jídlo dobrý, jak snídaně, tak i večeře, ve vesnici vyměníte peníze za ty jejich hřivny. Celkem výlety na Ukrajinu vycházejí tak na 10 000 peněz na týden, což je dobré, týden ježdění je až dost. Hospůdky tu jsou všude, i na místech, kde byste je nečekali. Ukrajina je ovšem ještě o trochu zaostalejší, než Rumunsko.
Terén
Ukrajina je o jednodenních výletech, takže výhoda je, že jezdíte nalehko. Všechno je zajištěné, jídlo a ubytování je v kempu. V této oblasti je terén vyloženě těžký, ale hlavně proto, že cesty jsou od lesních strojů a náklaďáků děsivě rozjeté. Až tak, že úsek dva kilometry dlouhý jedete klidně půl den. Tahle destinace je samý les a vrcholky zase pastviny, takže si těžkého terénu užijete dostatečně a je i vidět nějaké to panorama. Nemusíte se ale bát, míst, kde vám potom čtyřkolku opraví po drobné havárce je tu relativně dost. A při problémech se domluvíte, Ukrajinci rozumí česky, vždyť půlka Ukrajiny v Česku pracovala. Příroda je tu velice podobná Rumunsku, ale v Rumunsku potkáte třeba i divoké koně, samy se tam pasou krávy, ráno vyjdou, večer se vrátí, i lesní zvěře je v Rumunsku daleko víc. Obtížnost je ale vyšší na Ukrajině, ale je to podle oblasti. My jsme v Rumunsku zvolili například nižší hory, pohoří Bihor což je národní park, ale ježdění je tady bez problémů.
Průvodce
Dobrý je najít si na Ukrajině čtyřkolkového průvodce, vezme vás na místa, kam to stojí za to, vyhne se místům, kam raději nejezdit, vezme vás i do krásných přírodních parků a nikdo z toho nemá problém, tak jako tady, pokud samozřejmě jezdíte po cestách. A nemají se špatně, tihle průvodci, mají například Grizzliny nebo Oultlandery. Na Ukrajině není moc čtyřkolek, ale je tu hodně motorek, motku tu má kdekdo. Jsou to sice většinou starý umolousaný dvoutakty, ale taky se vám stane, že se prodíráte hodinu někam lesem, fakt těžký úsek, třeba jen kilometr dlouhý, ale hotový tankodrom, pak konečně vyjedete nahoru a tam… místňáci se starejma skútrama.
Co zažijete
V našem posledním akčním adrenalinovém balíčku byl déšť, dlouho pršelo, a tak jsem v korytu řeky samozřejmě ihned utopil čtyřkolku. Nebyla to tak úplně moje chyba, zakalili mi vodu, já vjel do hlubší tůně a utopil svojí TGB Blade 550 SE až po řídítka. Takže lano, vytáhnout, čtyřkolku na záda, vypustit vodu z variátoru a z válce, zkusit nejdřív ručním startérem, když motorem otočíte, je to dobré, když ne, je voda nad pístem. A na to bacha. Blade 550 SE má karbec, což má výhodu, že jste během 20minut zprovoznění, stříkačky se rozhýbávají leckdy i tři hodiny. Taky pak musíte zkontrolovat olej, jestli v něm není voda. Jiný den, jiný terén. Výjezdy, kde se převrátily i tři čtyřkolky, já jsem tam vždycky sice s nejslabším strojem, ale ono jde o to, najít si to správnou, průchodnou cestu. Jedena čtyřkolka například z ničeho nic odsáňkoval i se zablokovanýma kolama dolů po mokré trávě, jen tak tak jsme stačili uskočit, měl fakt štěstí, že po zadu vlítl do lesa, jinak kousek vedle byl 60 metrový sráz. Ale to k tomu patří. Jste blízko kempu, takže můžete čtyřkolku zapřáhnout a dotáhnout do kempu. A posvařovat cokoli není na Ukrajině žádný problém. Nechci říkat, že TGB je nejlepší čtyřkolka na světě, ale s těmi ostatními byl ještě jeden problém – ony totiž mají dopředu vyceněný a relativně hodně odkrytý chladič, který se hodně rád zanáší bahnem, má k tomu vyloženě vlohy. Takže tyhle čtyřkolky pak vaří, musíte čekat, než vychladnou, mezitím očistit lamely, a když pak, hurá, opět vyrazíte, po pár kilometrech se to opakuje. Já jsem si na to už dokonce udělal udělátko, aby se furt nestálo, vzal jsem čerpadýlko z ostřikovačů auta, nějaké hadičky, na jeden konec filtřík, na druhý trysku, vezmeme PET láhev, nabereme jakoukoli vodu z louže, napíchneme to na baterku a krásně očistíme voštiny během chvilky.
Veřejná bezpečnost na Ukrajině
Na Ukrajině není problém, že by vás někdo prudil, vystartoval na vás, házel kamení, nebo na vás čekal v lese a chtěl vás okrást. Žádné rukavice, helmy, nic nezmizelo. Lidi jsou tu příjemný, místní kluci každý večer čekají, aby nám mohli umýt čtyřkolky a vy je zato svezete. Lidi nenadávají, jsou příjemní, rádi si pokecají, ukáží vám cestu a kde je co zajímavého. Fakt, s lidmi tu není problém.
Fakt je tam tak bezpečno?
No, vlastně není. Třeba se vám stane, že se ráno probudíte, a dvě čtyřkolky fuč. Yamaha Grizzly a Honda Rincon. Takže policie, celodenní vyšetřování, podezírání, že jste si je nechali ukrást na zakázku nebo je rovnou prodali, ale to je tak všechno, co od ukrajinské Milice můžete čekat. Nikdo už je nikdy nenajde, prostě rázem odepisujete2 x 250 000. Pravdou ale je, že tyhle dvě čtyřkolky se těm zlodějům vyloženě nabídly, kluci byli večer pohodlní je na noc zabezpečit, nechali je bez klíčků stát, jen tak zabrzděné, sice uvnitř oploceného kempu, ale blízko otevřených vrat, takže je stačilo v tichosti odtlačit a dát na vlek nebo na laně odtáhnout. Ale když čtyřkolky spoutáte k sobě řetězy a zamknete, nikdy se nám nic takového nestalo. A to už tam tahle parta jezdí od 2007 2x ročně.
Podle informací Jaroslava Černého zpracoval: L. Záruba
Foto: Jaroslav Černý
Kompletní fotogalerie
