Je tu šestý den pobytu a to není dobré, protože vydatně krájíme z druhé poloviny našeho pobytu. Ráno jako vždy vstáváme a vrháme se na snídani. Jde o variaci již známých pochutin, vyjma malých klobásek, které jsou jako vše zde opět vynikající.

Sleduji naproti sedícího Silvera a zdá se mi, že se do jídla příliš nehrne což vzápětí vysvětluje tím, že mu není úplně „juchuchů“ no uvidíme. Krátkou debatou určujeme cíl cesty na vesnici Bígr s tím, že se tam zkusíme vydat terénem jako vždy po značce i když nám je všem jasné že to po značce určitě nebude :D

Obhlížíme stroje a já se opět rozhoduji, že dnes budu jezdit na Bladovi přeci jen máme Kočku zapůjčenou a tak jí tady nemusíme úplně olítat.

Z Gerniku tentokrát vyjíždíme po štěrkové cestě, ze které jsme hned první den odbočovali na zelené kopce. Hned za vesnicí ale vidím parkující kluky a zjišťuji, že Silverovi je opravdu zle. Je zelený jak okolní kopce a vydává se za keříky ulevit žaludku. Nesundavá si ale helmu, ve které má připevněnou vysílačku a tak se po chvilce pobavíme, když Keeper strhává helmu kterou ostentativně drží metr od sebe a z té se ozývá řev raněného muflona :D Skoro máme obavy, aby tenhle nelidský řev raněného tvora nepřivolal nějakou tu smečku vlků a drahého Silvera nám neodtáhli.

Po chvíli se Silver vrací a tak mu dávám lahev koly, aby ji po lžičkách upíjel a vyrážíme dál.

Cesta je opět parádní sjezdy, výjezdy ale i řada brodů. V jednom místě jsme nuceni pokračovat potokem a tak voda stříká metr vysoko. Vodníci jsou ve svém živlu a chvíli se zdá, že i Silver zapomíná na strasti dnešního dne a plně si užívá zaplavenou cestu.

Vedení skupiny se spontálně ujímá Pája a neomylně nás vede po krásné hřebenové cestě nad vesničkou Carsie. Sjíždíme lesem odplavenou cestou do dalšího údolí, kde na nás čeká další potok a možnost si zařádit ve vodě.

Jedu na Blejdovi a tudíž nedokážu nechat příležitost koupání bez odezvy a tak také brázdím potok a chladím sebe i stroj. Když se vydrápu zpět na oblázkový břeh pobaví mně pohled na Tlusťocha který vyloví smetáček a dává se do mytí svého Can Am :D. Leštěnkář jeden :D.

Cesta dál pokračuje víceméně za šipkou a vše probíhá bez potíží až do okamžiku kdy zjišťujeme, že se musíme kousek vrátit a tedy sjíždíme za šipkou kolmo k vozové cestě s hlubokými kolejemi.

Jedu první ( netuším jak k tomu došlo ) a tak nechtěje dát znát nejistotu pouštím se do sjezdu na cestu. V okamžiku kdy mně přední kolo zapadne do koleje nastává klasický okamžik totálního vykřížení a kolka jde na mně. Naštěstí zezadu přispěchává Tlusťoch a kolku přidrží tedy se mně podaří nájezd překonat. Uff další spoďáry v háji :D popojíždím zhruba tři metry do kopce abych udělal místo a křičím na Tlusťocha počkej já ti jdu pomoci.

Nebyl by to ale Tlusťoch, abych vzápětí neuslyšel burácející CA a nezahlédl ho jak se do sjezdu pustí hlava nehlava. Následovalo kutálení jako ve zpomaleném filmu. Tlusťoch ještě stíhá pohotově vytrhnout trhačku, ale CA mu leží na noze a on bezmocně volá „sundejte to ze mně :D “

Jak zpívá Ivan Mládek „Nakonec to dobře dopadlo zahrál tady turistům pěkné divadlo“ :D Tlusťocha vysvobodíme zpod stroje. Nožka je vcelku a CA je pouze o jedno zrcátko chudší .

Ostatní kluci poté co shlédli naši krátkou exhibici zajíždí níže a hledají bezpečnější nájezd na cestu. Opět se ukázalo, že nám stačí obyčejná cesta a hned je veselo :D

Jedeme tedy dál a před námi sledujeme zvedající se kopce, které začínají být hustě zalesněny. Neuplyne ani čtvrt hodinka jízdy a už jsme opět v dalším teréním úseku. Tentokrát je cesta z poloviny odplavena a my jedeme kolejí. Chvíli jedu vyloženě na boku a pravým blatníkem frézuji stěnu vozové cesty. Děkuji prozřetelnosti, že jsem si koupil oplechování protože místy jedeme vyloženě po podvozku a za sebou sleduji rýhu kterou tvaruje tažné zařízení.

Když se doškrábu na místo, kde se dá zastavit dostávám sadu účinných rad od Keepera. Jako co že dělám špatně atp :) Když by tak chlapec tušil, že mám místy i zavřené oči a nedělám víceméně nic :).

Vzápětí dokazuji svoje dokonalé vodičské schopnosti opět :D. To, když jedna z kolejí, ve kterých jedeme přejde do mazlavého jílu. Ten mně během chvíle zcela obalí pravá kola, která se začnou protáčet a ta levá, která jsou v koleji suché mně neomylně nasměrují do trnitého trnkového křoví. Když se vyhrabu ven tak v zrcátku vidím Keepera, který se za mnou může smíchy potrhat :D

Děláme pravidelnou zastávku a Silver hlásí že je mu opravdu zle. Víceméně to hlásit nemusí protože při každé zastávce odbíhá za křoví. Rozhodujeme se, že na Bígr nepokračujeme a stáčíme se zpět směrem na Rovensko.

V Rovensku na návsi usedáme k obědu. Kombinujeme klobásky od Tlusťocha, balíček Adventure Menu a šunkovou konzervu. Silver ulehá na lavičku ve stínu a v mezičase chodí zvracet za místní školu. Týden vedra, únavy ale i jeho neutuchající žravost si pravděpodobně vybírá svoji daň.

Po obědě nás pobaví místní pes který v nestřežené chvilce popadne konzervu se zbytkem šunky a zmizí s ní do stínu nejbližšího stavení kde si dává do trumpety.

Po obědě pokračujeme již známou cestou na Sopotu Nou kde se rychle svlažíme v potoce a pak už frčíme směr Gernik. Na hřebenu nad Gernikem necháváme Silvera s Keeperem pod stromem a sjíždíme k tradiční hospůdce. Keeper doprovází Silvera do naší haciendy a pak se vrací posedět u pivka.

U večeře Silver chybí. Vzal si léky a tak se snad do zítra vykurýruje. My ostatní po večeři chvíli posedíme s klukama z druhé skupiny u pivka a pak také uháníme spát.

Najeto 60 Km za 7 hodin

Trasa ke stažení zde : 3.5. paty den.gdb

Deník druhé skupiny (zapsal Johaník):
Z Gerniku jsme vyrazili po červených těčkách směr Carbunari, bloudit jsme začali už někdy za Gernikem, kde jaksi značky zmizely :-) Nevadí, nemusíme jezdit přeci po značkách, i tak se nám podařilo krásně najít vesničku Carbunari, dále pokračování směr Sasca Montana, cestou potkání „úžasných“ staveb (bez střechy, vypálených atd). Pokračovat jsme chtěli po červené, jenže bohužel červená vedla přes řeku, kde byl pouze zavěšený lanový most pro pěší, řeka se projet nedala a tak jsme se vydali směrem za šipkou, podařilo se nám projet nádherné údolí, v okolí hory, louky, pláně, neskutečně nádherná krajina. Následovala cesta do Sopotu Nou, kde jsme si pod vesnicí u potoka udělali parádní piknik. Po pikniku už následovala jen cesta zpět do Gerniku. Celkem najeto asi 70 km, takový lehce odpočinkový den.

Po dnešní den se nic mimořádného nestalo :D. Ba né kecám :). Tento den je mimořádný stejně jako všechny dny předchozí a zcela jistě i následující.

Noc byla pohodová až do okamžiku, kdy pes, který si nás krátce po příjezdu osvojil a Siver si jej nastěhoval do pokoje nezačal jančit a štěkat jako o život :D Uklidnil ho až Tlusťochův mocný hlas, kterým ho vykázal z chalupy (citace této mírné domluvy není možná :D). Dnes se snídají opět buchty výborné dokonce se švestkovými povidly jak to píšu mám na jednu chuť.

Po snídani vyrážíme k benzínové pumpě doplnit jak kanystry tak čtyřkolky. Včera jsme v bloudící koncovce dolévali poslední zbytky a tak jsme takříkajíc na suchu. K pumpě sjíždíme cestou, po které jsme sem dorazili tedy skrz Padinu Matei.

U štoly, ze které vyvěrá voda stavíme a občerstvujeme se z darů sponzora Shock Energy. Včera nám kluci ze skupiny B říkali o možnosti zajezdit si v místním opuštěném lomu a tak zkoušíme uplatit vrátného. Ten si bere karton piva a ukazuje nám cestu do lomu. Okolí je opravdu pěkné, ale pro nás z Českého Krasu to zase taková pecka není :D přeci jen máme Čertovy schody a řadu lomů za humny. Užíváme si tedy nějakého toho bahnění a sbíráme kamení.

Ještě jsem neuvedl, že dnes, abych si taky užil pořádného tanku jedu na Blejdovi. Jsem trošku smutný z jeho vykutáleného stavu ale jede a to je podstatné :D V lomu se tedy nebojím a dávám si nějaké to „bahněníčko“. Voda v kalových loužích je zbarvená železitě a bahno lepí jako fík.

Když se dostatečně vyřádíme míříme do údolí k benzinové pumpě. Tankuji opět za Eura a tak se mně začínají hromadit vrácené igelity :) Snad je zvládnu utratit.

S plnou nádrží je hned veseleji a tak se rozhodujeme, že vystoupáme k měděnému dolu v úbočí skal nad Dunajem. Stoupáme tedy po opuštěné panelové cestě vzůru k rozpadlým budovám. Zjišťujeme, že důl úplně opuštěný není a místní cikáni zde stále paběrkují všechno co by se dalo zpeněžit. Fotíme tedy výhled na Dunaj a stoupáme k ústí štol v kopci.

Bohužel štoly jsou po pár metrech zavalené a my se rozhodujeme pokračovat po hřebenech hor s vyhlídkami na Dunaj. Jde o lesní svozovou cestu občas hluboké koleje a louže vody.

Jedeme jak jinak než za šipkou a tak se občas musíme vrátit protože to dál nejde :D Čím více se blížíme ke Svaté Heleně les ustupuje a začínají zelené kopce podobné těm u Gerniku. Po pár kilometrech jízdy stavíme a dáváme si obídek. Tentokrát opět v duchu Adventure Menu, kdy jídlo ohříváme normálně na vařiči. Kluci v boxu vyloví lahev okurek a tak je zase hostina jak má být.

Po obědě v trávě odjíždíme a přes travnaté vrcholky kopců míjíme Svatou Helenu dále po hřebenech nad Dunajem. Slunce pálí a tráva za projíždějící čtyřkolkou tak zvláštně voní. Chvíli bojuji s pokušením někde se svalit a jen tak si ležet :D. Hned jak si začnu říkat, že dnes je to vyloženě na pohodu zjišťuji, že kluci vzali šipku skutečně vážně. Před námi je ostrý sjezd z louky a za ním travnatý kopec zhruba 200 metrů kolmo kopcem nahoru. Zastavím a hlásím, že bychom se neměli pouštět do žádných větších akcí. Než to dořeknu zaburácí Can Am a Tlusťoch se řítí dolů. Sjezd je krkolomný, ale následný výjezd je „brutus“. Se zatajeným dechem pozoruji poskakujícího Tlusťocha jak to rve kopcem nahoru. Když dosáhne vrcholu jen zalapám po dechu.

V tu chvíli vedle mně zastaví Keeper a tak se snažím nabourat morálku a hlásím „tohle přece nepojedem ne?“ odpověďí mně ale je „co tu stojíš a koukáš ? Jedeme :D“ a Keeper mizí dolů. No co mně zbývá sjíždím tedy také a uvědomuji si, že mně do helmy zezadu tluče box od čtyřkolky. Nakonec se nějak sklouznu pod kopec a k mé velké úlevě vidím kluky jedoucí po vrstevnici ve snaze najít mírnější výjezd.

Povedlo se :). Výjezd není o moc mírnější, ale máme ho obohacený o nutnost zatáčky v tom hnusném sklonu :D. Paráda, když se v leže na řidítkách nějak otočím směrem nahoru zjišťuji, že ve výjezdu jsou ještě dvě příčné lavice a na jedné z nich vidím couvajícího Páju, který evidentně hledá jinou cestu. Už si zase prdím do overalu :D. Nakonec se podvolím osudu beru za plyn a nějak se na kopec vyškrábu. Srdce mně buší jako zvon ale výhled, který se nám na kopci otevírá prožité hrůzy rychle přebíjí. Je to paráda. Koukáme na záhyb Dunaje a kocháme se.

Dál po hřebeni to nejde. Pod námi je údolí a my se tedy spouštíme po kamenité cestě dolů. Sjezd je to famózní jedeme zhruba tři kilometry spousty kamenů, křížení a pro zpestření projíždíme pod padlými stromy. Jak rychle jsem si zvykl na posilovač tak rychle si teď uvědomuji tu dřinu pokaždé když mně kámen vyrve řízení do maximálního rejdu a já jej rovnám zpět.

Je to masakr. Přestávám cítit ruce a že je mám si uvědomím vždy v okamžiku, kdy mně je nějaký šípkový prut pořádně prokrví :D. Sjezd končí v korytě potoka, kde parkujeme a oddechujeme. Byl to masakr ale moc pěkné.

Údolíčko pokračuje příjemnou cestou, která nás dovádí k místu kde smáčíme stroje v potoce. Místní domorodec nám pak radí cestu do Gerniku nabízí dvě varianty cestu a terén :D Protože zazní tradiční „hlavně aby jsme stihli večeři“ volíme cestu a pomalu směřujeme ke Gerniku.

Bez potíží pak v klidu přijíždíme domů přičemž jako již pravidelně zastavujeme u hospody a dáváme si před večeří pár točených „Temešvároš :D „.

Najeto 70 Km za 10 hodin

Trasa ke stažení zde : 2.5. ctvrty den.gdb

Deník druhé skupiny (zapsal Johaník):
Z Gerniku jsme se vydali směrem k Dunaji, projeli nějaký ten potok, říčku a vydali se opět po neprobádaných cestách kamsi do hor. Po několika výjezdech jsme se ocitli až na vrcholkách hor, krásné paloučky, rozhled po okolí, kdo nebyl, nemůže vědět o co vlastně přichází. Po loukách, horách, sjezdech a výjezdech jsme se dostali až na Rovensko, z Rovenska po cestě směrem na Luibcovou, kde po cestě následoval pohodový piknik u vody, poté průjezd potokem a první proražená gumana Bobově Gladiátoru.

Po opravě následoval rychlejší přesun po silnici asi 6 kategorie několik km proti proudu, kde jaksi skončila silnice, respektive se silnice změnila v potok a potok opět v silnici, což takto pokračovalo několik km. Po levé straně se objevil krásný hliněný výjezd, zařadila se pomalá a raději ještě 4×4 a stoupalo se několik set metrů vzhůru do hor, kde se těžilo dřevo. Bohužel však vršek už byl dosti nesjízdný a tak jsme se k „radosti“ Nechuťáka rozhodli vrátit zpět dolů stejnou cestou. Krásný sjezd, pak výborná cesta potokem a hledání červené značky. Po chvilkovém bloudění značka nalezena a pokračovalo se směrem na Rovensko, cestou jsme potkali bandu 4 českých motorkářů, prohodili pár vět a společně jsme pokračovali na jeden zlatavý mok do Rovenska.

Po jednom kousku už dále pokračování po červené směr Gernik, krásná cesta až na jeden boční náklon, kde jsme vyseli na jedné straně kolky, nic moc pocit, když na druhé straně je sráz asi 200 metrů bez stromů, o které se při případném zvratu může člověk zarazit. Těsně před Gernikem jsme narazili na funkční mlýnky, přestavěli stavidla a podařilo se jeden z mlýnků zprovoznit. Celkem tento den najeto asi 80 km.

Těžká jsou rána opilcova a tak mně včerejší popíjení připravuje krušné ráno. Chvíli se snažím bojovat s pocitem těžkého otoku mozku ale nakonec podléhám a volím kamaráda z nejvěrnějších tedy Brufen 400, který mně vrací zpět mezi živé :).

Snídaně pak tradičně zahání veškeré chmury kromě klasických vajíček, klobásek chlebíku sýra atd. máme ještě výborné sladké šišky plněné něčím co připomíná gumové medvídky :D Snažím se „vyčenžovat“ svoje vajíčko za Silverovu šišku, ale v nestřeženém okamžiku se přiřítí Ota a moje vejce mizí v dáli přičemž mně odzbrojuje hláškou „já myslel že už jsi měl“ :D. No kdo zaváhá nežere a tady to platí 2x :D

Po snídani se dozvídáme, že Nechuťák opouští naše elitní řady a bude dál jezdit se skupinou B. Je to logické má tam Ústecké kamarády a vůbec dobře mu tak :D.

Počet směrů, kterými bychom se vydali směrem neprobádaným se omezuje a tak se po chvíli nad ranní kávou domlouváme, že dnes pojedeme směr Carbonari, kde nám mapa ukazuje jakousi turisticky zajímavou cestu podél řeky Nera. Balíme tedy vše nezbytné a chystáme se k odjezdu.

Za Gernikem překonáváme členité kamenité úseky než cesta zmizí v lese. Terén není náročný a tak si svištíme na pohodičku a „kochačku“. Okolní lesy jsou hluboké jen občas se vyjíždí na vyhlídku po okolních hřebenech.

Zhruba 5 kilomentrů před Carbunari najíždíme na krásnou cestu údolím s potokem, ve kterém míjíme několik parádních vyvěraček (vývěr podzemní vody z jeskyně). Projíždíme vesničku Carbunari, ve které stavíme u místního obchůdku, kde se občerstvujeme a využíváme mobilního signálu ke krátkému spojení s domovem. Zatím jsem nezmínil počasí, ale od příjezdu je zde blankytně modré nebe a sluníčko pálí jak v létě.

Za městečkem se fotíme u cedule a při té příležitosti sledujeme řadu závrtů v okolních svazích.

Studiem mapy zjišťujeme, (zde podotýkám, že dostupné mapy mají podrobnost ryze orientační), že musíme pokračovat směrem na městečko Sasca Montana a přitom máme míjet opuštěné doly. Jejich pozůstatky opravdu nacházíme, ale jde víceméně jen o rozpadlé budovy. Štoly budou s nejvyšší pravděpodobností zasypány nebo jsme je prostě jen nenašli.

Pokračujeme tedy dál tentokrát po silnici protože se kolem nás zvedají ostré kopce a zařízlé kaňony. Sjíždíme z kopce do Sasca Montana. Vyhlídky na údolí jsou parádní a Sasca Montana je krásné upravené městečko. Míjíme parádní hospůdku, ale kluci mávají, že nestavíme. Mají „recht“ všichni víme jak by to dopadlo :D a tak se jede dál.

Za Sasca Montana míříme za šipkou na Sasca Romana. Cesta nás vede po krásných lukách a slunce praží a praží. Těsně před vesnicí tedy sjíždím k řece abych vyprovokoval vodníky k nějaké „ráchačce“, ale na místě má rumunská rodinka piknic a tedy se jen vyfotíme a nesmočeni pokračujeme dál.

Nástup na trasu podél řeky Nera by měl dle mapy začít za vesnicí Sasca Romana. Směr máme správný, ale opět se nám nedaří najít značku. Zkoušíme se tedy prodrat po břehu řeky nicméně zjišťujeme, že tudy to nejde. Když se vracíme zpět, tak se Keeper tradičně zazubí a hlásí, že ví kde je další značka. A skutečně. Značená cesta pokračuje přes řeku, ale po lanovém mostě :D

Nafotíme tedy pár fotek a rozhodujeme se, že zkusíme řeku objet ze severu a přiblížit se v místě, kde jsou značeny vodopády a něco co je pojmenováno Lakui Drakui ( dělám mazáka a klukům pohotově nakecám, že to jsou jezera :D). Dál pokračujeme tedy víceméně za šipkou ale parádní cestou která nás nejdříve vede po krasově vyhlížejících lukách na jejichž pozadí vidíme mohutný skalní masiv. Po pár kilometrech se cesta zařezává do údolíčka a my se rozhodujeme pro tradiční oběd v přírodě.

Protože ale nejsme žádná „béčka“ jdeme na to vědecky a otevíráme pytlík za pytlíkem a zkoušíme ty co jsou označeny jako jedlé. Nakonec nacházíme samoohřev dvě varianty jídla. Po ohřátí se shodujeme, že je to vcelku OK. Pája si pak zalije kávu z balíčku studenou vodou a hlásí, že se taky dá :D. Kombinujeme tedy různé dovezené potraviny a hodujeme.

Po obědě vyrážíme dál. Už když jsem oklepával houf včel z helmy tušil jsem co brzy přijde a taky se tak stalo. Dostal svoje třetí rumunské žihadlo :D

Cesta údolím po chvíli skončila v nenávratu a tak se kousek vracíme a po jiné cestě neomylně míříme dolů k řece Nera. Sjezd je opět špica a tak si ho užíváme . Když sjedeme k pěšině u řeky zdá se že jsme v ráji protože nás míjí několik spoře oděných srbských turistek a my zjišťujeme že jsme v nějaké hodně turisticky exponované lokalitě. Kde ale jsme příliš netušíme a tak se snažím kolemjdoucích zeptat. Ti říkají, že jsme kousek od vodopádů tam že se s ATV dostaneme ale dál že vůbec. Dnes když už jsem viděl fotky z této lokality vím že cesta je pěšina vytesaná do skály a tedy jim dávám za pravdu.

Další kdo u nás zastavuje je správce parku s dalekohledem na krku který mně plynulou angličtinou vysvětluje, že tudy se dál nedostaneme a že musíme zpět kudy jsme přijeli. Vracím se tedy ke klukům podělím se o tyto informace s tím, že bychom měli frčet protože jsem mluvil se správcem parku a ofiko je sem vjezd zakázán. Než si nasadím helmu jsou kluci v prachu. Cestu, kterou jsme sem jeli hodinu zvládáme zpět za zhruba 20 minut. Jednu příčnou lavici vybržduji tak že málem vystupuji přes řidítka. Na silnici oddechujeme a míříme zpět do Carbunari víceméně cestou kterou jsme přijeli.

Po příjezdu do městečka rozhodujeme, že budeme pokračovat po cestě směrem do Sopotu Nou kde si zabrodíme v potoku a pak již známou cestou budeme pokračovat do Gerniku. Cesta po prašné cestě je utrpení průjezd jednoho stroje vypadá jak obří dýmovnice a tak jedeme dvacítkou.

Po krátkém smočení v potoce zazní Silverovo „hlavně aby jsme stihli večeři“ a tedy se jede zpět. Tlusťoch se vydává na cestu první a znaven předchozí pomalou jízdou pořádně větrá stroj. Já jej s Pájou následujeme přičemž má stále notný náskok. Když jej dojíždím vidím na jeho tváři provinilý úsměv a na můj dotaz hlásí že jsme asi odbočili blbě :D

Tentokrát vaří Pája, který vyndavá americký vojenský balíček s tím, že obsahuje jídlo pro jednoho vojáka na celý den. Poté co jej vybaluje nabývám dojmu, že se v obchodě spletl a koupil si dětskou alchymistickou sadu a to ve variantě pro silně pokročilé :D. Vyndavá sadu různých pytlíčků, krabiček a proprietek, kterou posléze vysypává ke mně do kufru s hláškou „něco s tím udělejte já nevím jak se to dělá“ :D

Vracíme se tedy zpět na místo, kde jsme byli naposledy všichni (zavedli jsme takové pravidlo) nicméně tam nikdo není. Tlusťoch ale hlásí, že ví správný směr a tak jej následujeme. Opravdu po zhruba kilometru poznáváme výjezd svozovou cestou směrem na hřeben a tak se po něm vydáváme. Na kopci však opět nikde nikdo.

Děláme krátkou revizi já zjišťuji, že obě mapy má u sebe Keeper vysílačky máme obě my a telefon mám na 3% :D Benzínu máme minimum ale Tlusťoch hlásí že má jednu paštiku a já mám stan :D Nakonec doléváme z kanystrů zbylý benzín a po paměti jedeme směr hřebeny bližší Gerniku.

Když už se nám zdají okolní cesty povědomé a dosáhneme na mobilní signál voláme klukům. Ti nám s pohodou v hlase oznamují, že jsou v Gerniku. Domlouváme se, že si mají vzít rezervní vysílačku a být na signálu. My po paměti přesto neomylně směřujeme do Gerniku také.

Po příjezdu parkujeme u hospody a voláme klukům ať přijedou :D Ti dva mají pořádný vroubek a tak ze srandy vyvoláme revoluci a na zítřek přebíráme velení skupiny :D Bude veselo :D

Najeto 120 Km za 8 hodin… tentokrát část i po silnici

Trasa ke stažení zde : 1.5. treti den.gdb

Deník druhé skupiny (zapsal Johaník):

Vydali jsme se nečekaně opět po snídani na cestu kolem Gerniku, v plánu byla nejdříve cesta do lomu, který jsme projížděli při cestě do Gerniku. Do lomu je samozřejmě vjezd zakázán, místní hlídač byl neúplatný stejně jako naši orgání a tak po předání úplatku ve formě 2l PET lahe piva nejmenované značky jsme byly vpuštěni do lomu, kde se zhruba ještě před 15 lety těžila měd.

Scenerie okolí naprosto neskutečná, obrovská skaliska, dole pak občasná voda, kde jsme se vyřádili a následně při odjezdu se mi podařilo lehce zapadnout. Po vytažení jsme pokračovali dále, k Turecké díře, což je volně přístupná jeskyně kdesi v lesích. Sjeli jsme 4kolkami až dovnitř, nafotili, dali pauzu a následně jsme pokračovali po okolí vesničky Padina Matei, kde se Márovi podařilo krásně hodit na bok do potoka svého Canama. Aby toho nebylo málo tak se mu jaksi odporoučelo za jízdy po několika km levé přední kolo.

Naštěstí je to tady v okolí každej automechanik, takže za plechovku pivka byl kompletní servis místního farmáře, co byl zrovna na poli opodál :-) Následně jsme se vydali směrem k Dunaji, cestou opět nějaké brodění, cesty necesty atd. Cesta kolem Dunaje naprosto výborná, pár fotek a pak cesta do Moldova Noua, kde jsme chtěli natankovat. Kousek od cesty jsme potkali nádherné písečné pláně, kde jsme samozřejmě nemohli vynechat točení okolo přední osy, což se vymstilo Nechuťákovi, který si hodil parádní boček a odnesl to naraženým ramenem :-)

Po natankování v Moldova Noua se dalo pár km po silnici do Svaté Heleny (Sfanta Elena), nakoupili se turistické známky a u nově postavených větrných elektráren se doplnilo pár litříkú benzínu. Ne všichni však tankovali jen do nádrže, Nechuťákovi se nějaká ta deci podařila hodit i do oka, takže se muselo řádně proplachovat vodou :-) Pak už jen nějaká ta desítka km terénem směr Gernik, celkem najeto asi 105 km