V rámci zajíždění expedičního stroje SMC Jumbo 720 R jsme se vydali na orientační závod Berounskem pod názvem Letní Bouchalka, který pořádal Quadclub.cz. Z této akce jsme připravili krátký článek, který byl uveřejněn na portálech www.quadmania.cz a www.quad.cz a zde Vám jej tedy přinášíme také.

 

V pátek odpoledne tedy přijíždíme do Kempu Plěšivec za Berounem, kde se do večera sejde prvních zhruba 30 čtyřkolek. Jak to již bývá zvykem večerní zábava je bujará a paří se až do brzkých ranních hodin. Zábavě dominuje Ústecká klubovna v čele s „Johaníkem“, „Vojtou“ a „Kořkou“, vtip střídá vtip, a tak usínáme ve výborné náladě s břichem bolavým od smíchu… Ráno nás budí zvuk motoru nedočkavých ranních ptáčat a organizátoři začínají zapisovat jednotlivé týmy. Nakonec je na startu připraveno 43 čtyřkolek zařazených do sedmi týmů. První se na trasu vydává tým Tytyty a děvčata, ostatní týmy následují ve zhruba 30ti minutových intervalech. Organizátoři postupně dostávají zprávy z kontrolního stanoviště, ale i od místních obyvatel o tom jak jednotlivé týmy postupují tratí a zdá se, že vše probíhá bez problémů. My vyrážíme jako poslední sběrný tým zhruba kolem 11. hodiny. Na kontrolním stanovišti dostáváme informaci, že všechny týmy jsou již na trase a tak je hbitě následujeme. První pasáž závodu je víceméně zahřívací jde o zhruba 10 kilometrů polních cest na kterých je několik kontrolních bodů. Pro Jumbo není taková trasa žádná výzva a já si na stroj zvykám čím dál víc a dá se říci, že začínám být docela nadšený z hravé ovladatelnosti čtyřkolky.Postupně se „prokousáváme“ až ke kamenitému sjezdu, kde sklouzáváme k silnici. Zjišťujeme, že nám chybí polovina týmu a tak se vracíme a nacházíme „Ledvu“ ve stavu těsně po kutálení. Jezdci jsou bez zranění čtyřkolka bohužel nikoliv sjezd stylem pana orel odneslo pár plastů a „Ledva“ hlásí, že je něco s variátorem. Zkoušíme ještě kousek trasy, ale Jirka to vyhodnocuje tak, že se raději vrátí a míří zpět do kempu. Něco po poledni dojíždíme v členité terénní pasáži tým „Plzeň“ vedený „Pájou“ ten nás pouští před sebe a my míříme na malebný ranč Malkov na oběd. V dojezdu na ranč zjišťujeme, že jeden z členů Plzeňského týmu (překřtili jsme jen na „Vilíka“protože má na dresu obrovskou včelu) dorazil za námi a tak si jej dobíráme, že ztratil svůj tým a že mu stačí „brzdovky“ od čtyřkolky a jede za ní. Na ranči zastihujeme několik týmů a tak je dvůr plný čtyřkolek. Místní obsluha není na takový nápor zvyklá a tak se bavíme tím, jak zmateně pobíhají. Když odjíždíme, hlásí majitel, že jsme je kompletně vyjedli a že musí pro zásoby… Na ranči probíhá dětský indiánský tábor a tak nás jeho vedoucí poprosí, zda bychom nepovozili děcka. Kluci se toho hned ujímají a tak si máme příležitost užít i rozzářené vykulené oči malých indiánů. Po obědě pak vyrážíme na trať a počasí se šmahem horší tak jak nás dopoledne provázelo sluníčko tak hned po odjezdu začíná hustý vytrvalý déšť. Volíme tedy svižnější tempo, jelikož zbývající dvě třetiny trasy jsou víceméně jen o terénu místy docela těžkém.